Vodík jako ochranná a regulační vrstva, ne další výkonnostní stimul: proč v TANVEA uzavírá logiku regenerace

Když regenerace není jen dalším stimulem

Molekulární vodík se v moderním wellness a biohackingu často prezentuje jako další nástroj, který má přinést více energie, rychlejší zotavení nebo vyšší výkon. TANVEA se na něj dívá jinak. Ne proto, že by molekulární vodík byl biologicky pasivní nebo méně významný, ale proto, že jeho nejzajímavější místo v širší logice regenerace nevnímáme jako další tlak na výkon. V TANVEA Hydrogen Systems™ představuje především ochrannou a regulační vrstvu prostředí, ve kterém už organismus pracuje s tokem, uvolněním, biologickým signálem a energetickým metabolismem.

Právě proto Hydrogen Systems™ v architektuře TANVEA Biological Systems™ přicházejí jako poslední systémová vrstva. Ne proto, že molekulární vodík musí být v každém protokolu fyzicky použit až na konci, a už vůbec ne proto, že by jeho biologická odpověď vznikala pouze po předchozím použití vody, tepla, světla nebo kyslíku. Jde o koncepční logiku: nejprve se ptáme, jaké podmínky musí organismus dostat, aby mohl efektivně pracovat, a následně, jak dokáže důsledky této aktivity regulovat, zvládat a dlouhodobě si při ní zachovávat biologickou rezervu.

Vodík tedy v TANVEA nepřichází na konec proto, že je méně důležitý. Uzavírá systém proto, že přináší otázku ochrany a regulace procesu, který už probíhá.

Tělo nepřemýšlí v produktech, ale v biologických podmínkách

Moderní člověk má přirozenou tendenci vnímat regeneraci prostřednictvím jednotlivých technologií: vířivka, sauna, červené světlo, kyslík, vodík, suplementace nebo další nový protokol. Tělo však nepřemýšlí v kategoriích produktů. Reaguje na biologické podmínky, na intenzitu a načasování podnětu, na svou aktuální kapacitu a na schopnost následné obnovy. Pokud je organismus dlouhodobě v napětí, spánek je nedostatečný, cirkulační a metabolické podmínky nejsou optimální nebo člověk bez přestávky přidává další stimuly, samotné nahromadění „dobrých technologií“ ještě nemusí vytvořit kvalitnější regeneraci. Může pouze vytvořit další biologickou práci, kterou musí systém zpracovat.

Právě proto TANVEA Biological Systems™ nevznikly jako katalog procedur, ale jako interpretační architektura. Jednotlivé systémy nepředstavují pět produktových kategorií, které je třeba mechanicky absolvovat. Představují pět odlišných biologických otázek: jak podpořit tok a transport, jak vytvořit podmínky pro uvolnění, jak pracovat s biologickým signálem, jak vytvořit podmínky pro energetický metabolismus a nakonec jak chránit regulační stabilitu systému, který byl aktivován.

Hydro Systems™: regenerace potřebuje tok

Hydro Systems™ v TANVEA představují princip toku, transportu, mechanického odlehčení a vodního prostředí. Voda mění vztah těla ke gravitaci, vztlak odlehčuje pohybový aparát, hydrostatický tlak mění podmínky pro pohyb tekutin a kombinace teplé vody, pohybu a hydromasáže může měnit svalový tonus, senzorické vnímání i cirkulační dynamiku. Organismus se tak dostává do prostředí, ve kterém se biologické procesy neodehrávají pouze na úrovni jedné buňky, ale v rámci fyzikálně odlišných podmínek celého těla.

TANVEA tím netvrdí, že regenerace nemůže probíhat bez hydroterapie. Hydro Systems™ představují širší biologický princip: funkční systém potřebuje transport. Kyslík, živiny, teplo, signální molekuly i metabolické produkty se musí pohybovat. Pokud regeneraci redukujeme pouze na buněčnou aktivaci bez respektování prostředí, ve kterém buňky fungují, ztrácíme systémový pohled.

Thermal Systems™: uvolnění před dalším tlakem

Thermal Systems™ na tuto logiku navazují prací s teplem, uvolněním a termoregulační odpovědí. Ani zde nejde o soutěž o nejvyšší teplotu nebo co největší tepelný stres. Kvalitní tepelný podnět je dávka, kterou organismus dokáže integrovat, a jeho význam se mění podle stavu člověka, geometrie sálání, povrchové teploty zdrojů, času, hydratace a prostředí.

V systému TANVEA proto uvolnění předchází dalším aktivačním vrstvám nikoli jako rigidní protokol, ale jako biologická připomínka: i kvalitní stimul může být pro už přetížený systém další úlohou namísto regenerace. Organismus nepotřebuje pouze podnět. Potřebuje také schopnost podnět zpracovat a následně se z aktivovaného stavu vrátit zpět.

Light Systems™: regenerace potřebuje také informaci

Light Systems™ přinášejí jinou biologickou vrstvu — informaci. Buňka nepotřebuje pouze kyslík, substráty a mechanické podmínky; reaguje také na fyzikální signály. Fotobiomodulace se zkoumá ve vztahu k mitochondriálním procesům, redoxní signalizaci a dalším buněčným odpovědím, ale její význam nelze redukovat na jednoduché „více světla = více regenerace“. Rozhoduje spektrum, dávka, intenzita, vzdálenost, čas a biologický stav člověka.

Světlo je signál a signál má smysl pouze tehdy, když existuje systém schopný jej interpretovat. I proto TANVEA odmítá logiku neustálé maximalizace. Cílem není buňku bombardovat podněty, ale vytvořit podmínky, ve kterých správný podnět dostane správný biologický kontext.

Oxygen Systems™: energie potřebuje kyslík, ale s energií přichází i redoxní práce

Oxygen Systems™ následně otevírají otázku energetického metabolismu. Kyslík není energie sama o sobě, ale je nezbytnou součástí aerobního metabolismu a umožňuje mitochondriím efektivně dokončit oxidační fosforylaci. Právě v tomto bodě se přirozeně objevuje redoxní otázka, protože tam, kde organismus intenzivně pracuje s kyslíkem a energetickým metabolismem, vznikají také reaktivní formy kyslíku.

ROS přitom nejsou pouze poškozujícím odpadem. Jsou součástí fyziologické signalizace, adaptace, imunitní odpovědi a buněčné komunikace. Problémem tedy není samotná oxidace, ale ztráta schopnosti redoxní prostředí přiměřeně regulovat. Organismus nepotřebuje nulovou oxidační aktivitu. Potřebuje dynamickou rovnováhu mezi tvorbou reaktivních molekul, signalizací, adaptační odpovědí a schopností předcházet nekontrolované oxidační zátěži.

A právě zde začíná moderní význam Hydrogen Systems™.

Hydrogen Systems™: od další aktivace k otázce regulační kapacity

Hydrogen Systems™ v TANVEA přicházejí do bodu, ve kterém se už neptáme pouze, jaký další biologický podnět můžeme vytvořit. Ptáme se, jak organismus zvládá důsledky vlastní aktivity. Jak pracuje s redoxním prostředím, jak reagují mitochondrie, jak se mění buněčná proteostáza a jakým způsobem si tělo udržuje schopnost adaptovat se, aniž by se dlouhodobě posouvalo směrem k narušené rovnováze.

Moderní vědecký příběh molekulárního vodíku se výrazně rozvinul po práci Ohsawy a kolektivu z roku 2007, která popsala selektivní působení H₂ vůči vysoce reaktivním oxidačním druhům, především hydroxylovému radikálu. Tento objev byl důležitý i koncepčně, protože naznačil, že biologicky zajímavý zásah nemusí znamenat plošné potlačení všech reaktivních forem kyslíku. Organismus ROS potřebuje pro signalizaci a adaptaci, takže představa „čím více antioxidantů, tím lépe“ je biologicky příliš jednoduchá.

Dnes však víme, že ani původní model selektivního zachytávání vysoce reaktivních druhů pravděpodobně nevysvětluje celý biologický obraz H₂. Molekulární vodík se stále více zkoumá jako součást redoxní a mitochondriální regulace, nikoli pouze jako molekula, která pasivně „uklízí“ následky oxidace.

RISP a komplex III: když se z pasivního antioxidantu stává biologický signál

Experimentální práce publikovaná v Redox Biology v roce 2025 ukázala, že v buněčných a myších modelech může H₂ ovlivnit Rieskeho železo-sirný protein RISP, součást mitochondriálního komplexu III, a že expozice H₂ byla spojena s LONP1-dependentní degradací RISP a aktivací mitochondriální unfolded protein response UPRmt. Tento výsledek je významný právě proto, že posouvá molekulární vodík z obrazu relativně pasivního scavengeru směrem k molekule schopné modulovat regulační a adaptační odpověď.

Ani tuto mechanistickou linii však nelze považovat za definitivně uzavřenou. Následná odborná diskuse v roce 2026 upozornila, že RISP může být významným mediátorem odpovědi na H₂, ale nemusí být jediným nebo primárním místem, kde biologické působení vodíku začíná. Další mitochondriální Fe-S proteiny a redoxně citlivé struktury mohou být součástí širšího mechanismu. To je vědecky důležité i pro TANVEA: nový mechanistický objev nemá nahradit starý zjednodušený marketing novým zjednodušeným marketingem.

Fe-porfyriny a hematin: další vrstva vznikajícího mechanismu

Velmi čerstvý review v Journal of Cardiology z srpna 2026 rozvíjí další mechanistickou linii oxidovaných Fe-porfyrinů a hematinu jako možných redoxních biosenzorů a katalytických mezičlánků. Tento model může pomoci vysvětlit takzvaný hydrogen paradox — tedy proč H₂ dokáže vyvolávat biologické odpovědi, které nelze jednoduše odvodit z kinetiky přímé reakce jedné molekuly vodíku s jedním typem volného radikálu.

Ani tento model však zatím nelze označit za definitivně uzavřený mechanismus. Současná věda spíše ukazuje, že H₂ pravděpodobně vstupuje do redoxní biologie komplexněji, než se původně předpokládalo. Pro TANVEA je to další důvod hovořit o ochranné a regulační vrstvě, nikoli o „zázračném antioxidantu“.

Proč už neříkáme jednoduše „vodík není stimul“

Původní formulace „vodík není stimul“ byla v kontextu TANVEA míněna správně, ale vědecky byla příliš absolutní. Slovo stimul má totiž dva odlišné významy. V běžném wellness jazyce označuje něco, co člověka „nakopne“, krátkodobě zvýší výkon nebo vytvoří okamžitou aktivaci. V tomto smyslu TANVEA molekulární vodík stále nevnímá jako stimul.

V buněčné biologii je však stimulem jakýkoli podnět schopný vyvolat regulační nebo adaptační odpověď. Pokud H₂ ovlivňuje mitochondriální proteostázu, komplex III nebo stresové regulační dráhy, není biologicky pasivní. Proto je dnes přesnější formulace: molekulární vodík není další výkonnostní stimul; Hydrogen Systems™ představují ochrannou a regulační vrstvu regenerace.

Tato změna je jazykově malá, ale biologicky zásadní. Molekulárnímu vodíku neubírá význam. Naopak jej popisuje přesněji.

Ochrana neznamená potlačení

Pokud hovoříme o ochraně, je důležité nevytvářet představu chemického štítu, který má všechny reaktivní procesy vypnout. Dobře fungující biologický systém není systém bez stresu, oxidace nebo adaptace. Je to systém, který dokáže přiměřený stres zpracovat, vytvořit na něj adekvátní odpověď a následně se vrátit ke stabilitě.

TANVEA proto vnímá ochranu především jako regulační kapacitu. Organismus potřebuje oxidační signalizaci, mitochondriální aktivitu i adaptační procesy. Potřebuje však zároveň schopnost udržet tyto procesy v rozsahu, který podporuje adaptaci namísto dlouhodobé destabilizace. Hydrogen Systems™ do této logiky zapadají právě proto, že je dnes nelze chápat pouze jako pasivní „odstraňování radikálů“.

Proč Hydrogen Systems™ uzavírají model TANVEA

TANVEA model lze stále číst jako tok → uvolnění → signál → energetická podmínka → ochrana a regulace. Tato sekvence je mimořádně užitečná jako interpretační architektura, protože vysvětluje, proč regeneraci nechceme redukovat na jedinou technologii a proč po otázce „jak systém aktivovat“ musí následovat otázka „jak systém tuto aktivitu zvládá“.

Není však vědecky správné převést tuto architekturu do univerzálního časového protokolu, podle kterého by člověk vždy musel nejprve absolvovat Hydro Systems™, potom Thermal Systems™, následně Light Systems™, poté Oxygen Systems™ a teprve nakonec Hydrogen Systems™. Jednotlivé systémy reprezentují biologické principy a jejich reálné použití se může měnit podle člověka, kontextu, cíle a konkrétní technologie.

Hydrogen Systems™ jsou tedy poslední v logice modelu, nikoli nezbytně v pořadí procedur.

H₂ může být biologicky relevantní i před zátěží

Novější humánní data velmi dobře ukazují, proč toto rozlišení potřebujeme. Randomizovaná placebo-kontrolovaná crossover studie publikovaná v září 2026 podala hydrogen-rich water před opakovanými sprinty třinácti mužským univerzitním sportovcům. V tomto konkrétním protokolu byly při HRW zaznamenány rozdíly v průměrném výkonu, poklesu výkonu, některých parametrech následné variability srdeční frekvence a krátkodobé koncentraci laktátu.

Jde o malou a velmi specifickou studii, takže z ní nelze vytvořit univerzální sportovní nebo regenerační protokol. Je však dostatečným příkladem toho, že biologická odpověď na H₂ nemusí vyžadovat jeho podání až po ukončení všech ostatních podnětů.

Proto dnes jasně oddělujeme místo Hydrogen Systems™ v koncepci TANVEA od časování konkrétní H₂ expozice v reálném protokolu.

Molekula odchází rychle, biologická odpověď může pokračovat

Molekulární vodík zároveň není ochranný materiál, který zůstává v těle a vytváří permanentní štít. Je to malý, vysoce difuzní plyn. Současné review delivery strategií upozorňují na jeho nízkou rozpustnost, vysokou difuzivitu a relativně rychlou eliminaci při konvenčních cestách expozice. Samotná molekula proto může z organismu odejít poměrně rychle.

To však neznamená, že biologická odpověď musí skončit ve stejné sekundě. Regulační procesy, které expozice spustila, mohou pokračovat i po poklesu samotného H₂. Právě toto rozlišení je zásadní: fyzická přítomnost molekuly a biologická stopa po její expozici nejsou totožné.

I proto TANVEA nehodnotí molekulární vodík pouze podle nejvyššího technického čísla. Rozhoduje cesta expozice, koncentrace, čas, distribuce a biologický kontext.

Vodíková voda, inhalace a koupel nejsou tři stupně téže technologie

Toto upřesnění se týká také tří nejčastějších cest H₂. Vodíková voda vytváří krátkou perorální expozici. Molekulární vodík vstupuje přes trávicí trakt, doba expozice je relativně krátká a praktická hodnota této cesty spočívá zejména v jednoduchosti, opakovatelnosti a možnosti zařadit čerstvě připravenou H₂ vodu do běžného dne.

Inhalace vytváří kontinuální plicní expozici během vyhrazeného času. Při jejím hodnocení nelze zaměňovat nominální průtok generátoru se skutečnou inspirační expozicí člověka, protože výsledná FiH₂ závisí na průtoku plynu, dýchání, způsobu aplikace a míchání s okolním vzduchem.

Vodíková koupel vytváří zcela jiné prostředí: velkoplošný kontakt H₂ vody s pokožkou, fyziologii samotného ponoření a otázku lokální a možné transdermální expozice.

Tyto cesty proto nejsou třemi stupni jedné hierarchie. Jsou to tři rozdílné expoziční logiky s odlišnou farmakokinetikou, stabilitou a praktickým použitím. Současná literatura neposkytuje robustní přímá head-to-head data, která by umožnila označit jednu z nich za univerzálně nejúčinnější.

Pro TANVEA proto není hlavní otázkou: Která forma je nejsilnější? Mnohem lepší otázka zní: Jaký typ H₂ expozice chceme vytvořit, v jakém kontextu a proč?

Když se vodík stane izolovaným „hackem“, ztrácí kontext

Molekulární vodík nenahrazuje spánek, pohyb, výživu, cirkulaci, světelný rytmus, kyslík ani schopnost nervového systému přecházet mezi výkonem a obnovou. Pokud člověk zanedbá všechny základní vrstvy a následně hledá v H₂ univerzální kompenzaci, ztrácí se systémová logika TANVEA.

Vodík nemá ospravedlnit špatný biologický systém. Má být jednou z vrstev dobrého systému.

Proto Hydrogen Systems™ řeší velmi konkrétní otázku: jak organismus udržuje regulační stabilitu v prostředí, ve kterém pracuje, adaptuje se, vytváří energii a neustále reaguje na podněty?

Právě proto patří molekulární vodík do TANVEA jako součást širší biologické architektury, nikoli jako izolovaný anti-aging produkt nebo univerzální „biohack“.

Od toku k biologické rezervě

Z pohledu TANVEA lze celý model číst jako postupné rozšiřování biologického prostředí. Hydro Systems™ vytvářejí podmínky toku, transportu a odlehčení. Thermal Systems™ pracují s uvolněním a termoregulační odpovědí. Light Systems™ přinášejí biologický signál. Oxygen Systems™ poskytují jednu z klíčových podmínek aerobního energetického metabolismu. Hydrogen Systems™ uzavírají tuto architekturu redoxní regulací, mitochondriální stabilitou, ochranou a biologickou rezervou.

Není to tvrzení, že každý člověk potřebuje všech pět technologií. Není to ani tvrzení, že je musí absolvovat v přesném pořadí. Je to způsob, jak regeneraci pochopit jako systém namísto katalogu produktů.

A právě proto jsou Hydrogen Systems™ poslední vrstvou. Ne posledním produktem, ale poslední systémovou otázkou:

Jak organismus zvládá, reguluje a chrání proces, který se v něm už rozběhl?

Hlavní myšlenka

Molekulární vodík není další výkonnostní stimul. To však neznamená, že je biologicky pasivní. Současný výzkum nás posouvá od příliš jednoduché představy „vodík zachytává radikály“ směrem ke komplexnějšímu obrazu redoxní signalizace, mitochondriální regulace, proteostázy a adaptačních odpovědí. RISP a mitochondriální komplex III představují jednu významnou experimentální linii, oxidované Fe-porfyriny další a přesný primární mechanismus zůstává otevřenou vědeckou otázkou.

Pro TANVEA je proto nejpřesnější hovořit o Hydrogen Systems™ jako o ochranné a regulační vrstvě regenerace. Hydrogen Systems™ uzavírají biologickou logiku TANVEA ne proto, že člověk musí vodík vždy použít jako poslední proceduru, ale proto, že po otázkách toku, uvolnění, biologického signálu a energetických podmínek zůstává ještě jedna zásadní otázka: jak organismus zvládá důsledky vlastní aktivity a jak si při tom zachovává regulační stabilitu a biologickou rezervu?

Právě zde má molekulární vodík své místo.

Bezpečnostní a non-medical rámec

TANVEA Hydrogen Systems™ patří do wellness a regeneračního rámce a nejsou prezentovány jako diagnostika, léčba ani náhrada medicínské péče. Molekulární vodík je předmětem rostoucího vědeckého výzkumu v souvislosti s redoxní signalizací, mitochondriálními procesy, oxidační a zánětlivou zátěží, proteostázou a několika způsoby expozice, ale rostoucí počet mechanistických prací nelze automaticky zaměňovat za univerzální klinický důkaz.

Nový mechanismus objevený v buněčném nebo zvířecím modelu je biologicky významný, ale automaticky neznamená, že stejný výsledek vznikne při každé koncentraci, expoziční cestě a u každého člověka. Stejně tak malá humánní studie může přinést zajímavý signál, ale sama o sobě nevytváří obecný protokol. TANVEA proto odděluje biologickou plausibilitu, mechanistické poznání a klinický důkaz. Pokud má člověk zdravotní obtíže, diagnózu, užívá léky, je po operaci, má akutní onemocnění, je těhotná nebo patří do rizikové skupiny, vhodnost regeneračních technologií má konzultovat s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

---

FAQ

Je molekulární vodík stimul?

TANVEA jej nepozicionuje jako výkonnostní stimul typu kofeinu nebo technologie určené k okamžitému zvýšení aktivity. Novější experimentální práce však ukazují, že H₂ může ovlivňovat mitochondriální a regulační mechanismy, proto není biologicky pasivní molekulou.

Proč Hydrogen Systems™ přicházejí v TANVEA jako poslední vrstva?

Protože TANVEA model postupuje od toku, uvolnění a biologického signálu přes energetický metabolismus k otázce ochrany a regulace. Jde o koncepční architekturu, nikoli o povinné chronologické pořadí procedur.

Musím molekulární vodík používat až po ostatních TANVEA systémech?

Ne. H₂ lze podle expoziční cesty a kontextu použít samostatně, před zátěží i po ní. „Poslední vrstva“ označuje jeho místo v biologické architektuře TANVEA, nikoli povinné načasování.

Je molekulární vodík antioxidant?

Historicky se H₂ zkoumal především pro možné selektivní působení na vysoce reaktivní oxidační druhy. Dnešní výzkum je širší a zahrnuje redoxní signalizaci, mitochondriální mechanismy, proteostázu a další regulační procesy. Přesnější je proto hovořit o redoxní modulaci než o jednoduchém plošném antioxidantu.

Co je RISP a proč je důležitý?

RISP je Rieskeho železo-sirný protein mitochondriálního komplexu III. Experimentální práce z roku 2025 jej spojila s odpovědí na H₂, LONP1-dependentní degradací a aktivací UPRmt. Následná odborná diskuse však upozorňuje, že nemusí jít o jediný nebo definitivní primární cíl molekulárního vodíku.

Je vodíková voda slabší než inhalace?

Takové univerzální pořadí nemáme vědecky podložené. Vodíková voda, inhalace a vodíková koupel vytvářejí rozdílné expoziční profily s odlišnou farmakokinetikou, časem a praktickým kontextem.

---

ZDROJE A ODBORNÁ VÝCHODISKA

Původní odborný rámec článku vychází z moderní redoxní biologie, fyziologické signalizační role ROS a historického vývoje výzkumu molekulárního vodíku od selektivního působení na vysoce reaktivní oxidační druhy směrem k širšímu chápání redoxní regulace. Superfinální verze přidává mechanistické práce z let 2025–2026 o RISP, mitochondriálním komplexu III, LONP1, UPRmt a oxidovaných Fe-porfyrinech a zároveň zohledňuje novější review delivery strategií H₂, která upozorňují na rozdíly mezi expozičními cestami, stabilitou a biologickou dostupností.

Humánní studie ze září 2026 je použita pouze jako důkaz, že H₂ expozice nemusí být biologicky relevantní výhradně po zátěži. Vzhledem k malé velikosti souboru a velmi specifickému sportovnímu protokolu z ní TANVEA nevytváří univerzální regenerační protokol.

Použité odborné zdroje: Ohsawa I., Ishikawa M., Takahashi K. et al. Hydrogen acts as a therapeutic antioxidant by selectively reducing cytotoxic oxygen radicals. Nature Medicine. 2007;13:688–694. DOI: 10.1038/nm1577. Ohta S. Molecular hydrogen as a novel antioxidant: overview of the advantages of hydrogen for medical applications. Methods in Enzymology. 2015;555:289–317. Schieber M., Chandel N.S. ROS Function in Redox Signaling and Oxidative Stress. Current Biology. 2014. Johnsen H.M., Hiorth M., Klaveness J. Molecular Hydrogen Therapy—A Review on Clinical Studies and Outcomes. Molecules. 2023;28(23):7785. Negishi S. et al. The Rieske iron-sulfur protein is a primary target of molecular hydrogen. Redox Biology. 2025;88:103952. DOI: 10.1016/j.redox.2025.103952. Ostojic S.M. Revisiting molecular hydrogen signaling in mitochondria: Is the Rieske protein the entry point or a downstream sentinel? Redox Biology. 2026;89:104003. DOI: 10.1016/j.redox.2026.104003. Nguyen L.-D.-H. et al. Advances in hydrogen delivery strategies for therapeutic applications. Advanced Drug Delivery Reviews. 2026;228:115734. DOI: 10.1016/j.addr.2025.115734. Sano M., Shibuya M., Uchinoumi H. et al. Paradigm shift in hydrogen medicine: Target molecules and catalytic mechanisms elucidated at the atomic level. Journal of Cardiology. Published online 29 August 2026. DOI: 10.1016/j.jjcc.2026.08.007. Chen Z., Chi M., Liu R., Ma L., Shen Y. Effects of Hydrogen-Rich Water Supplementation on Exercise Performance, Autonomic Nervous System Recovery, and Blood Lactate Concentration During Repeated Sprint Exercise in Male University Athletes. Journal of Sports Science and Medicine. 2026;25(3):744–752. DOI: 10.52082/jssm.2026.744.